 Opravdu na „horkou“ židli usedl předseda Dřevozpracujícího družstva Jiří Majer, když souhlasil s besedou o dalším směřování firmy. K té ho pozvala redakční rada DDL info. Ta mu za partnery vybrala tři zaměstnance – Jiřího Škodu z dispečinku, elektroúdržbáře Miloše Kouckého a Františka Časara z dceřiné společnosti DH Dekor. A ti svého šéfa nešetřili. I když dlužno dodat, že atmosféra hodinu a půl trvající debaty byla jinak přátelská. Cíl byl jasný: dát prostřednictvím našich novin zaměstnancům šanci zeptat se jejího nejvyššího představitele na cokoliv, co je zajímá.
Zasedačka číslo 101 takovou akci ještě nezažila. Předseda Dřevozpracujícího družstva Jiří Majer v ní hodinu a půl čelil otázkám tří zaměstnanců: Jiřího Škody z dispečinku, elektroúdržbáře Miloše Kouckého a Františka Časara, vedoucího laminace z dceřiné společnosti DH Dekor Humpolec. Besedu na „horkém křesle“ připravila redakční rada DDL info, kterou zastupoval Jan Skala. Cíl byl jasný: prostřednictvím našich novin dát zaměstnancům firmy šanci zeptat se jejího nejvyššího představitele na cokoliv, co zajímá je samotné nebo jejich kolegy z provozů. Takže, jak vše probíhalo?
Úvod patřil stručné letošní bilanci. „Bude to rekordní rok i při tvorbě hrubého zisku. Vynikající výsledek se projevil i u zaměstnanců, kterým jsme letos vyplatili čtrnáct platů. Ani to tu ještě nebylo. V červnu jsme zvýšili sazby v jednotlivých mzdových třídách, na podzim upravili sazby pro prémie za výkon a v příštím roce tak dojde k růstu mezd. Prostě byl to velmi dobrý rok,“ informoval předseda družstva. A pak už mohl začít vodopád otázek a odpovědí.
Členové družstva rozhodnou jak dál  Časar: V Humpolci je pěkný a velký areál. Co s ním firma zamýšlí? Připravuje jeho rozšíření? Majer: Budoucnost DH Dekoru závisí na tom, co uděláme v Lukavci. Máme tady poměrně starou dřevotřískovou linku a tu bude potřeba v každém případě obnovit. Investice to je obrovská zhruba 2,5 miliardy korun. Klíčové je tedy financování. Padají názory, proč to nezainvestuje svaz výrobních družstev. Jde ale o tak velké sumy, že je samostatně nezainvestuje ani jedna banka, ale pouze jejich konsorcium. Základní podmínkou přitom je, že třetinu prostředků musí dát do projektu firma sama. To je zhruba 800 miliónů korun. Mít je v hotovosti je pro DDL problém. Proto mluvím o tom, že bude potřeba udělat nějaké partnerství. Partner - investor - dá do projektu peníze, my schopnost akci připravit, realizovat a provozovat. Ideální by bylo, kdyby takový partner měl zároveň přístup ke dřevu, protože pokud sledujete vývoj ve státním podniku Lesy ČR, víte, že se tam v současné době manažeři střídají jak na orloji. Pokud se spojíme s partnerem, musíme se smířit s myšlenkou, že o to, co dnes patří jenom družstvu, se budeme muset dělit. Možností jak současné dilema družstva, zda pokračovat sami, nebo se s někým spojit, mnoho není. Současná  situace nás prostě nutí dát se s někým dohromady, byť to přinese řadu potíží. Koucký: Má cenu pak trvat na družstevnictví, když říkáte, že by se hledal partner? Má družstenictví budoucnost? Majer: Tak striktně bych to neformuloval. Existuje řada družstev ve světě, která jsou postavena jinak, než jak si to představujeme my díky tomu, jak se u nás za čtyřicet let tahle představa vyvinula. Sou- časný stav ale přinesl jeden klad: v čase privatizace „bez pravidel“ se podařilo uchránit majetek před vytunelováním. Teď ale tahle forma začíná bránit vstupu silného investora. Ten do družstva nepůjde. Proto jsme se o tom už mnohokrát bavili, protože na myšlenku, že by to mohlo být něco jiného než družstvo, si lidé musí zvyknout. A čas běží. Teď se třeba začalo mluvit o možné privatizaci lesů. A družstvo má ohromně zúžený prostor do těchto procesů časem, až se posunou a vyvinou, zasáhnout. To, co by šlo udělat třeba s akciovou společností, nejde s družstvem, protože do družstva jako partner nikdo nepůjde. Koucký: Rozumím tomu, že družstvo je omezení. Ale proč jste nenaznačoval, že by s tím bylo potřeba něco udělat? Majer: To tak není. Mnohokrát jsme o tom mluvili. Ale může to vypadat, že jsem na změnu málo tlačil. Nechci to uchvátat, chtěl jsem dát lidem čas, aby si věci srovnali v hlavě. Už na samu myšlenku, že je něco takového možné, si musí lidé zvyknout. Přeci jsme udělali sezení s právníky, kde se mluvilo o tom, proč to je potřeba. Člověk neví, co lidé vezmou lépe. Jestli na to budeme tlačit, hned řeknou - oni z toho něco mají. Přitom hlavní problém není, co z toho má někdo jiný, ale hlavně, co z toho má ten, kdo se rozhoduje. Ten musí vědět, co z toho získá, jak je to pro něho zajímavé. A pokud dojde k závěru, že mu to něco přinese nemá smysl spekulovat, kolik to přinese někomu jinému. Jisté přitom je, že čas nečeká, jinak se dostaneme pod časový tlak. Měli bychom rozhodnutí udělat v první polovině příštího roku. Vedle platu je důležitátaké motivace Škoda: Dělníky zajímají platy a budoucnost firmy. Už dnes je problém sehnat zaměstnance. Přitom některé firmy jako Skanska to řeší tím, že deset procent mzdy vyplácí jako akcie. Firma finančně netratí a člověk je daleko víc motivován. My nejsme akciovkou, tak to nejde. Je tu ale řada mladých lidí, kteří by se třeba rádi stali členy družstva. To je ale nebere. Koucký: Právě: nepřijímáte nové družstevníky a bude to čím dál složitější. Když budou lidé členy družstva, budou se na firmu dívat zase jinak. Majer: Představenstvo říká, není účelné, aby se rozmělňoval majetek. Dvě věci jsou podstatné - nejstarší družstevníci dostali přiznaný majetkový podíl při transformaci - ti sem peníze nedali. Pak je tu část lidí, kteří svůj podíl 14 tisíc korun do družstva vložili. To bylo v době, kdy se členové ještě přibírali. Problém je, že za dobu, co tu lidé jsou, družstvo svůj majetek zvětší x-krát, ale na podílu se to kdovíjak neprojeví. Sice máte podíl na zisku během každého roku, tedy jakési dividendy, a to je všechno. Pak dostanete zpátky jen mírně zhodnocený svůj vklad. Při transformaci si lidé mysleli, že se vypořádací podíl vyplatí ideálním podílem na majetku firmy. Ale jak to prakticky zařídit, když jsme volné peníze vzali a dali je do tolik potřebných investic? Účetní hodnota firmy sice roste, ale potřebné peníze k případné výplatě podílů nejsou. Ty jsou proinvestované. Jistě, lze vytvořit motivující programy, opce, bonusy, ale to lze u akciové společnosti. Navíc mi nepřijde šikovné, aby v situaci, kdy se musíme nějak domluvit a rozhodnout, se ještě diskutovalo o tom zda přibírat nové členy. Zopakujeme úspěšný rok? Koucký: Letošní rok byl hodně úspěšný. Je možné to příští rok opakovat? Je to vůbec reálné, když teď nárůst je skoro neskutečný? Neumím pochopit proč se výsledky tak zlepšily. Majer: Když to hodně zlehčím, neví to nikdo. Vezmu-li to vážně, víme naprosto přesně, proč jsme vydělali tolik. Ale stejně jako vás mě vždy fascinuje jedna věc: dřete se jako mezek a má to zdánlivě nulový výsledek. Pak se něco zlomí a najednou to jde samo až člověk žasne. Jistě. To, co říkáte, je asi největší umění managementu. Udržet družstvo v růstu, rozvoji. Aby to šlo takhle dál, musíme mít dobrý produkt. Ten pak přinese peníze. Abychom to dali dohromady, potřebujeme dobrou organizaci - musíme sebrat informace o trhu, vyhodnotit je, vědět, na co budou slyšet zákazníci - a pak to musíme zorganizovat a mít lidi, kteří to dokáží. To je obtížné. Ale realizovatelné. Cíl je tedy jasný: držet trend a postarat se, abychom neklesali, nespadli dolů. Svět se vyvíjí a objevuje se celá řada požadavků a to nejen na výrobky. V Lukavci ten tlak lidé asi tolik necítí jako v Humpolci. Tlak na to dělat víc, a víc a víc. Prodejci jsou schopni prodat. To je obrovské plus. Ale jak už jsem říkal, čas nečeká. Když dokážeme v této době zainvestovat, tak se na této konjunkturální, růstové vlně svezeme. A naopak. Škoda: Motivace je důležitá. Podle mne mzdy u nás nejsou špatně nastavené, ale stále si říkám, kde seženeme dost lidí, když na trhu práce nejsou nebo jich je málo. Majer: Demografický vývoj v Česku není příznivý. Je veřejným tajemstvím, že na dva výdělečně činné připadá jeden důchodce. Do roku 2050 to bude jedna ku jedné. Jinak řečeno - populace bude stárnout a nebudou lidé. Na Pelhřimovsku je nezaměstnanost pod tři procenta. Nižší už asi ani být nemůže. Vozit k nám pracovníky z Polska nebo Ukrajiny nic neřeší, protože už i na Ukrajině jsou firmy, které lidi zaplatí a pak už nikdo nepojede do Čech za prací. Řešením jsou investice a technologie s minimem lidské práce. Dostanu-li za kubík dřevěného výrobku 3000 korun a budu v něm mít náklady na mzdy 300 nebo 100 korun, je velký rozdíl. Jinudy cesta nevede. Časar: Dobře, ale když budu vědět, že se firma rozvíjí, lidé spíš zůstanou. V Humpolci to je přetahování o lidi. Ti mohou jít za mzdou nebo perspektivou. Majer: Jestli dokážeme za podmínek, o kterých jsme se bavili, rozvinout výrobu v Lukavci, tak máme materiál a surovinu pro to, abychom mohli rozvíjet výrobu v Humpolci. Teď chci, abychom měli studii, jak veškerou produkci naší dřevotřísky zpracovat ve vlastní výrobě. Je spočítáno, že na to budeme potřebovat asi šest hektarů výrobní plochy. Takový prostor v Humpolci není - s jedinou výjimkou a tou je náš areál. I když i on má vadu - muselo by to být v patře, protože terén je ve spádu. Nedublují se s DH Dekorem činnosti? Škoda: Proč vlastně DH Dekor netvoří s DDL jednu firmu? Některé věci se dublují, jsou komunikační problémy, dělá se tam ve mzdě. Časar: Hodně věcí se ale už posunulo, Musím říct, že problémy, jak se trvale řeší, ubývají. Ta práce prostě smysl má, protože člověk vidí, že někam spějeme. Majer: Zrovna dnes jsem měl velkou debatu na toto téma s vedoucím nákupu. Podle mne je jedno, jestli to dělá DH Dekor nebo my. Za předpokladu, že se jde po tom, čemu se říká procesy. Když totiž máme nastavené procesy a ty jsou vzájemně provázané od zákaznické objednávky přes technickou přípravu, nákup materiálů a výrobu - proč by mělo vadit zda práci dělá DHD nebo DDL? Obě firmy jsou zvyklé na něco jiného a v momentě, kdy se to smíchá, vzniká řada problémů. Lidé mají jiné preference, jinak se chovají. A je-li DH Dekor samostatnou firmou, snáz se těmto věcem vyhoví. Je to velký rozdíl, jakkoliv se zdá, že to je jedno.Třeba se vám argumenty pro rozdělení nezdají dost silné, ale věřte tomu, že silné jsou. Jinou věcí je, zda má DH Dekor sám prodávat. Určitě ne, protože na trhu musíte mít jednotnou obchodní politiku. Škoda: Ale stejně se tu dost věcí dělá dvakrát. Třeba účetnictví. Majer: Jak dvakrát? Škoda: My všechno musíme zapsat do našeho informačního systému, oni do svého, jsou-li to dva právní subjekty. Majer: Nemusí se to psát dvakrát, pokud data mezi systémy DHD a DDL dokážeme převádět elektronicky. Ty subjekty musí jen dvakrát vést v účetnictví. Což není totéž. Podíváte-li se na projekt DDL21 z roku 2000, už tam byla položka: zavedeme elektronickou spolupráci s našimi partnery. Jenže se to neudělalo. Nechme stranou proč. Ale pokud by se podařilo zařídit, abychom si mohli mezi DHD a DDL elektronicky vyměňovat data, pak lze vyzkoušet, jak to dělat se zákazníky. Těm můžeme ukázat, že jsme schopni něco nabídnout a předložit řešení. Proto se ptám, jestli se to musí opravdu psát dvakrát, když se shodneme, že v účetnictví se to dvakrát vést musí. Škoda: O to právě jde. Hledat možnost, jak tyhle agendy psát pouze jednou. Pak by bylo jedno, jestli jde o dvě firmy nebo jednu. Majer: Proto mě mrzí, že tyhle věci se nedotáhly do konce. I když v celém plánování se pohlo mnohé. Dnes třeba dopravce ICOM nabízí, že nám bude posílat elektronické faktury. Tak si říkám, proč jsme to my nedokázali nabídnout, když už jsme to jednou v plánu měli... Existuje rivalita Humpolec : Lukavec Koucký: Mezi lidmi cítím, že když se mluví o investicích v Humpolci, Lukavečáci to berou jako že jdou investice jinam a tady to chátrá. Vím, že má Humpolec lepší dopravní dostupnost z dálnice, a proto se ptám: Stála by nová dřevotřísková linka v Lukavci? Majer: Děláme všechno pro to, aby byla v Lukavci. Dokonce jsme i prošlapali cestu, aby se začala plánovat nová silnice. Už bývalému hejtmanovi Dohnalovi jsem říkal: Pacovsko buď umře, nebo tam uděláte pořádnou silnici s napojením na dálnici. Zaplaťpánbůh do Salačovy Lhoty od Eše je vše připravené. Teď zbývá dodělat kus na Práchňany. To snad dopadne a dopravní dostupnost Lukavecka, při vyšší výrobní kapacitě, bude zajištěna. Tím by jeden argument proti padl. Pak to jsou pozemky. Ty patří rodině Prylů. Možná jsme měli od ní koupit víc ploch dokud nebyly tak drahé. Ale zase jsme neměli peníze a ty, co jsme měli, jsme nechtěli umrtvit do pozemků, které nám možná nebudou k ničemu. Zatím je připravena studie postavit novou dřevotřísku za naši prodejnou - podmínkou je, aby byla pro dané místo před družstvem schválena EIA, tedy studie o vlivu stavby na životní prostředí. Ta je předložena na krajský úřad. Koucký: Dovolí si v novém roce firma zase čtrnáctý plat? Majer: To teprve uvidíme. Zatím s ním v plánu nepočítáme, protože od podzimu jsme zvyšovali sazby. Bude-li ale vývoj příznivý, není důvod peníze nevyplatit. Na mzdy jde měsíčně přes 20 miliónů Koucký.: V zisku jsme ale stále. Majer: Tady nejde jen o mzdy, ale nabízíme i možnost se učit jazyky, chodit do kurzů, jednoduše investovat do lidí. Podle mne je důležité, aby lidé dostali zaplaceno lépe než jinde v okolí. Přitom razíme zásadu, že DDL by mělo být ještě o 15 procent výš než úroveň mikroregionu. Bez lidí neuděláme nic. Musí chtít, nesmí se bát udělat chybu při prosazování nových věcí, musí je chtít. Je také potřeba přesvědčit lidi, že se na něco zeptat není trestné. Podle mne ale nejsou peníze motivační. Když kdokoliv z nás ví, že je potřeba něco udělat, neptá se co za to, ale jde to udělat. Když ale dělá třikrát obtížnější práci, očekává, že bude mít třikrát větší plat než ten, kdo dělá práci jednoduchou. Lidi musí být motivováni jiným způsobem než přes peníze. Řeknu-li to učeně - tak zpětnou vazbou na výsledky. To je o stavu mysli. Ne jednotlivce, ale uvnitř firmy. To ale neznamená, že peníze nejsou důležité. U nás je průměrná mzda přes 22 tisíc korun. Máme-li dnes v DDL 650 lidí (včetně DH Dekou asi tisíc lidí), potřebujeme na výplaty měsíc co měsíc přes 20 miliónů korun (bez DH Dekoru). V minulých letech to bylo 17 miliónů. Tady je vidět, že mzdový vývoj neustrnul. Časar: To lidé vnímají. Hlavně se s nimi musí mluvit. Ale ze všech médií teď slyší, co všechno se od nového roku zdraží. Proto si říkají, bude to pro nás i tady lepší? Spousta jich přemýšlí o tom, zda jsou správně zaplaceni za léta, která firmě věnovali. Když uslyší, že to bude lepší, určitě vám neutečou. Majer: Fluktuace je do určité míry zdravá. Měli bychom si ale umět podržet klíčové lidi. A to nejsou jen ti ve vedení. I v dělnických profesích máme své pilíře. V DH Dekoru mzda roste trochu rychleji, protože se vycházelo z nižšího základu. I tam jsou však mzdy průběžně upravovány. Vždy to je ale o tom, co si může firma dovolit. Časar: Nám šlo hlavně o to zvýhodnit noční nepřetržitý provoz, soboty, neděle. To je důležité, protože v Humpolci je na trhu práce velká konkurence. Ale jak už jsem říkal, stejně důležité je, aby lidé viděli perspektivu.
Majer: O té se tady bavíme. Čas ale nečeká. Když něco postavíme dřív, vyděláme než nás další konkurent napodobí. Majitelé DDL si musí přesně rozmyslet, co chtějí. Zda využijí boom, který v odvětví nastal, i když třeba s menším podílem, nebo budou držet uzavřené družstvo. Pak se bohužel těžko dostaneme k penězům, které nám umožní rozvoj, o němž jsme mluvili. Ale já věřím, že jak v Humpolci, kde měsíčně děláme už pomalu milión kusů nábytkových dílců, tak v Lukavci máme stále velké možnosti. Prostě proto, že nad tím, co by se stalo, kdyby se dřevotřísková linka neobnovovala, vůbec neuvažuji. Pominu-li pár let, jsem tu od pětadvaceti. A na dřevotřísce jsme vždy stavěli. Teď říct, tak to zavřeme, je pro mne nepředstavitelné. Kde pak seženeme surovou desku pro laminování? Tu nám nikdo neprodá, protože si ji zpracuje a prodá sám. Navíc, jak ztrácíte význam na trhu - přestáváte brát dřevo, dodávat polotovary - vyklízíte pozice. To není dobré řešení. Proto mi z toho vychází jediné - tuhle výrobu udržet a dál rozvíjet.
|
Společnost DH Dekor spol. s r.o. je dceřinou společností DDL v Lukavci. Dřevozpracující družstvo (DDL) založilo společnost DH Dekor na podzim roku 2000 z důvodu rozšíření svých podnikatelských aktivit do Humpolce. Předmět činnosti firmy DH Dekor navazuje na výrobní program DDL (výrobu deskových materiálů na bázi dřeva) a tvoří další stupeň úpravy těchto materiálů laminováním, formátováním a výrobou nábytkových dílců. DH Dekor spol. s r.o. také vyrábí impregnovaný papír různých dekorů a rozměrů. Společnost navíc provozuje silniční kamionovou dopravu, jejíž hlavní náplní je doprava vlastních výrobků k zákazníkům.