Připravili jsme seriál několika na sebe navazujících článků z oblasti zpracování dřeva. Pokusíme se v nich upozornit na výhody používání výrobků ze dřeva, především s ohledem na jejich ekologickou šetrnost.

Ze 70 procent jsou hlavní příčinou klimatických změn emise oxidu uhličitého (CO2), způsobené především masivním spalováním fosilních paliv. Je zarážející, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře se od roku 1850 zvýšila zhruba o třetinu. Navíc se předpokládá růst jeho koncentrace v atmosféře do roku 2100 na dvojnásobek.

Skleníkový efekt, tedy zachytávání infračerveného záření v atmosféře a její následné oteplování, je přirozeným jevem bez kterého by teplota na zemi klesla na průměry okolo -18°C. Lidstvo však narušuje tento přirozený jev emisí skleníkových plynů, především CO2. Mezi další skleníkové plyny patří také vodní pára (H2O), methan (CH4) a některé oxidy dusíku, chlóru a síry. Jejich nadměrný „únik“ do atmosféry způsobuje, že sluneční záření dopadající na zemský povrch a následně přeměněné na infračervené záření s nižší energií, nemůže vystoupit z atmosféry zpět do kosmického prostoru. V souvislosti s tím dochází na Zemi ke globálnímu oteplování. Během první poloviny tohoto století se očekává oteplení v průměru až o 2 °C.

Není nejmenších pochyb o tom, že klima se mění a že změny způsobuje sám člověk. Podle vědeckých průzkumů bylo 20. století nejteplejší od počátku měření, 90 léta nejteplejší dekáda a rok 1998 jako nejteplejší rok. To s sebou přináší průvodní efekty jako je:
• zmenšení povrchu ledového povrchu Severního pólu o 20 procent v posledních 50 letech
• zvýšení hladiny světových oceánů a moří o 15 cm ve 20. století
• ustoupení sněhové pokrývky a tání ledovců
• značné navýšení frekvence a intenzity přírodních katastrof (hurikány, zemětřesení, záplavy)

To je současnost. Hrozí však další pokračování tohoto trendu. Předpovědi hovoří o možném zatopení přímořských a nízko položených oblastí, vyhynutí specifických druhů rostlin a zvířat. Oteplení umožní hmyzu rozšířit tropické nemoci do dalších oblastí zeměkoule.

Udržení hladiny oxidu uhličitého v atmosféře na současné hodnotě vyžaduje redukci všech emisí o zhruba 40 procent. Protože se nyní 85 procent celkové spotřebované energie vyrábí z fosilních paliv, je tato redukce s ohledem na rostoucí spotřebu energie politicky nereálná. Důležitý krok v boji s klimatem, tzv. Kjótský protokol podepsaný v prosinci 1997, ale vstoupil v platnost teprve loni po přijetí Ruskem. Podmínkou platnosti totiž byla ratifikace tolika státy tak, aby bylo pokryto přes 55 procent celkového vyprodukovaného množství skleníkových plynů. Z původních signatářů dokument neschválily Spojené státy (36 % procent produkce skleníkových plynů), Austrálie a Monako.